Den čtvrtý

16. září 2010 v 21:13
Dnešní den se fantasticky povedl, nato jak beznadějně začal. Zase jsem vstala pozdě. Ani jsem se nestihla nasnídat. Hned první hodinu jsem to schytala od Leoparda za svůj systém sešitů, přičemž mi pak ve špatné náladě dala trojku ze zkoušení, které bylo objektivně na dvojku. Až do velké přestávky jsem byla parádně vzteklá. Druhou hodinu jsme totiž byli obšťastněni fyzikou, při níž se Kartáč zamotala do nějakého modelu, který nám měl názorně předvést princip mechanického vlnění. Bohužel se na něm neuškrtila. ještě že po mě poslední dobou nic nechce. Dřív mě vyvolávala pořád, ale letos jsem objevil důvod a další šanci jí už nedám. Nepsala jsem si totiž poznámky. Teď si je nepíšu taky, zato mám rozepsanou povídku. Takže při fyzice píšu a doma si látku přečtu z učebnice. Stejně to bez jejího koktání, kašlání a neustálé vracení se, chápu mnohem líp. 
Svačina od přítule mi náladu moc nespravila. Chudák netušil, že na uzeniny a jinou mastnou havěť moc nejsem ani když mi ze slaniny vybere to nejlibovější, prostě mě moc nenadchnul. Náladu mi spravili holky. Už ani nevím čím, myslím že to byl Šmoulin výklad o jejich včerejší výstavě skotu. A pak taky moje Malá, které přišla "kamrádka od esemesky."
Do oběda jsem se stihla dovědět potěšující zprávu o tom, že tělocvik dnes odpoledne nebude, ale spojí se zejtra s klukama. Sice si ráno nepřispím, ale zas uvidím mužské osazenstvo třídy v teplákách, což nezní ani zdaleka špatně. A stihla jsem si oblíbit naši novou na občanku. Její mekot je pořád stejně otravný, ale není ani za mák nudná a někdy je její výklad docela zajímavý. Člověku se jen tak nestane, že by se mu dařilo poslouchat bez vynaložení větší námahy na soustředění, čistě ze zájmu. 
Dějepisářka si na test pořád nevzpomněla.
Po obědě (čočka v jiném než šedém odstínu, takže skorem ***** hotel, no ne?) mi bylo jasné, že si přítul na dobu dívčího tělocviku naplánoval už něco jiného a nechystá se trávit volno se mnou. Čekala jsem to a vlastně mě to i potěšilo. Taky mám své plány (které jsem nedodržela, ale dobrá myšlenka tu byla.) Z nějakého důvodu se trochu urazil, když jsem mu ochotně schválila ať jse domů s kamarády a trochu si zahraje na kompu a něco napíše. Nejspíš očekával, že budu smutná, nebo že budu přemlouvat, aby šel se mnou, jenže mě to v tu chvíli nenapadlo. co se týká mé dívčí části bývám občas trochu zabedněná (něco jako chlap.) 
Vyrazila jsem si tedy na cyklovýlet. Nevěděla jsem jistě kam pojedu a vzhledem k pozdní době výjezdu, jsem chtěla zamýšlených 20 kilásků trochu pokrátit, ale nakonec se mi nechtělo a dojela jsem celou trasu. Podívala jsem se s příjemným pocitem nostalgie do míst svého bývalého bydliště a v hospodě vyloudila náplast, jelikož jsem si při dobývání prutu na luk seřízla prostředníček až ke kosti. Číšník mi prst zabalil náplastmi až přehnaně starostlivě a dokonce se mě pokoušel utěšovat. Donesl mi i ubrousky, asi deset kusů. Nevím co čekal, že s nimi udělám, vzala jsem si jen jeden. vyfotila jsem spoustu prima fotek, které jsem si ještě neprohlédla, takže ještě nevím jak moc prima jsou. Domů jsem dorazila ve zdraví a nevykrvácelá. Luk si zítra doufám dodělám. Jen mě mrzí, že s tím prstem nemůžu hrát na kytaru. Nu což, nějak to přežiju. Ale bylo tedy nádherně dneska, to se musí nechat, už vím co mi chybělo ke štěstí. Čerstvý vzduch. Jak prosté, že?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama