Den druhý

14. září 2010 v 23:42
Dobrá, vyšel mi jakýsi kompromis a do postele jsem si tentokrát vlezla přesně v hodině duchů. Ráno jsem se probudila poměrně vyspalá těsně před sedmou, vypnula budík a otočila se na chvíli na břicho. Miluju ten pocit vyhřátého povlečení na zadku a na zádech. Ovšem můj milý pocit mě převezl a uspal až do čtvrt na osm. Ale stihla jsem to. Vždycky všechno stihnu i když na poslední chvíli. Dokonce jsem zvládla i ohřát jeden fantastický řízek ze včera. Doopravdy se mi povedly moje řízečky namočené v jogurtu a obalené v brambůrkách. Měla jsem jeden schovaný pro přítule, zblajzl ho hned, jak skončily raní laborky.
Byla to ukrutná nuda. Naše nová tlustá chemikářka si usmyslela, že nám, jako se to dělá vždycky, osvěží naše teoretické znalosti. Musím ještě opsat laboratorní řád, to se mi tedy sakra nechce. Myslím že toho musím udělat víc, jen si teď zrovna nevzpomínám, například musím jít spát, to jsem tedy ještě nezapoměla.
Naše trhlá stará angličtinářka, které z dobrých důvodů předíváme leopard, vytáhla přítule z lavice a nechala ho mluvit skoro čtvrt hodiny o Irsku. No jo pěstuje si ho na další olympiádu, chudáka.
Fyzika byla stejně hrozná jako obyčejně. Alespoň jsme ale přišli na původ slova ježibaba. Dřív to byly jenom baby, ale pak se narodila naše fyzikářka (říkejme jí kartáč, jako každý) a její ježatá hlava dala ježibabám onu předponu. Na oběd nás pustila pozdě jako vždy. Ovšem tentokrát se našlo nejspíš pár dalších sviní, protože když jsme doběhli k jídelně, žádná fronta tam nebyla.
Polívka kupodivu chutnala jako opravdická polívka a perník jako perník z pytlíku, což není tak špatná představa, když víte, že na tom neměli co zkazit.
Pak ještě dvě ohromě uspávací hodiny a hurá domů. Ještě se ovšem v malém krámku na náměstí, kde jsem si kupovala kožené řemínky na svou hippísáckou čelenku (ano, opravdu ji hodlám nosit,) odehrála taková drobná peripetie se zapomenutými penězi. To jen tak mimochodem. Plánovali jsme původně s přítulem akční odpoledne, ale podařilo se nám "jen" dvakrát se pomilovat a dvě hodiny prospat. stejně si ale myslím, že to byl užitečně utracený čas.
K večeři maminka pracně uvařila pizzu z kauflandu (začíná si nebezpečně zvykat na to, že se nevaří) Ale nestěžuju si, já pizzu celkem ráda.
Teď ještě dočítám slashovou povídku (hmm, povídka o 77 kaitolách po 5000 slovech) Kámen manželství. V některých ohledech je to sice blbost nad blbost, na druhou stranu je to jeden z kvalitnějších slashů a netočí se (skoro) vůbec kolem sexu. Vlastně má dokonce příběh. Mimochodem jo, je to klasika o tom, jak se Harry oženil se Snapem, obyčejně nemám takové znásilňování postav ráda, ale tady dělám vyjímku.
Na stole mi tu stojí krabička od žvejkaček plná korálků, nasbírala jsem je dneska u chodníku, lidi na mě dost divně koukali, ale co? Někdo je tam rozsypal a mě jich bylo líto. Proboha, hodina duchů už je málem tu. Frčím si lehnout.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 L.Dessigns L.Dessigns | Web | 14. září 2010 v 23:58 | Reagovat

Krásnej blog! Jde vidět, že na ně něm opravdu pracuješ!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama