Den první

13. září 2010 v 20:38
Dnešek začal jako obyčejně, budík nařízený na šestou, abych se v pohodě stihla doučit dějepis a nenechala svého přítule moc dlouho čekat přede dveřmi. Samozžejmě jsem si ho pak o dvacet minut přeřídila s tím, že je přece zbytečný vstávat tak brzo, a z postele jsem vylezla až ve čtvrt na osm, což je i na mě dost pozdě. 
Přítul naštěsní nabral zpoždění, a tak na mě ani nemusel čekat. Do školy jsme dorazili tak akorát, ale na učení nebo úkol z Němčiny hned na první hodinu už čas nevyšel. Nakonec jsem svoje vyprávění z prázdnin (bože, ta velkolepá originalita) dopsala zatímco bylo zapisováno do třídnice, kvalita tomu odpovídala, ale náš pan učitel na to stejně zapomněl.
Druhou hodinu do nebe volající nuda v podobě povídání o prvocích. Člověk by ani neřekl kolik nemocí takový sviňky způsobujou. Minule to byla aspoň sranda, dneska přišla řeč jen na to, že i blechy můžou mít průjem, což by mě v životě nenapadlo. 

"Co způsobuje Lamblie?"
"Blití?"
"No spíš průjmy."
"Takže Lamsere."

A nebo jinak

"Tak a tohle mají ve střevech hlavně švábi a termiti a..."
"Tak to je dobrý, to stejně nežeru."

Následoval obávaný dějepis. Na poslední chvíli, jen co přišla učitelka do třídy, volám na našeho předsedu:"Vole, popřej jí, měla včera svátek!" A tak bylo naší dějepisářce popřáno, načež se jí nějaká písemka vykouřila z hlavy a zanechala nás ve třídě o samotě, aby o chvíli později donesla snad kilo čokolády a podělila se s námi. 
Češtinář nám zadal sloh na téma prázdniny (Jestli hádáte, že máme stejného vola na češtinu i němčinu, nemýlíte se). K obědu byla jaká si poloryba (polotovar) plus kaše z pytlíku jako bonus. Zašli jsme s přítulem za roh na parkoviště trochu se potulit a pak hurá zpátky.

Učitelka nám oznámila, že má zadáno vymyslet obal na almanach k výročí a že se jí do toho nechce, tak ať něco vymyslíme. Mám tedy rozdělaný dort. Víte jaká je fuška dopočítat se 140 svíček a všechny je tam vecpat?

Potom rychle přeběhnout na výtvarku do zušky a namalovat škebli. Vzít si svolení, že v rámci projektu blues můžu vyžít všechno, co tam je na výrobu své budoucí elektrické baskytary. Keramická kytara, kdo už to má? trochu mi cestou zpátky zmoknul štos výkresů, který jsem tahala domů. Ale je fajn trochu se umazat a odpočinout si, jinak bych už na výtvaru nechodila. Začínám teď druhý rok druhého cyklu, který už běžně nikdo nenavštěvuje. Ale je to prima svobody.

"Nakresli tohle."
"Nemohla bych radši tohle?"
"Tak jo."

Hm, provenčím teď trochu tablet a doučím se ten dějepis, zkusím jestli se mi dneska povede dostat do postele před půlnocí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama