O pilulce aneb tohleto je naprd a výhody prdu

12. října 2010 v 20:45
Dobrá o tomhle jsem psát nechtěla. Ne že bych vám o tom nechtěla povědět, ale prostě mě nenapadlo, že by se to mohlo stát a jak děsný to je. Ale pěkně od začátku. Můj předchozí článek pojednávající o lasagních, bramborové kaši, o tom, jak náš třídní a tělocvikář zároveň zfešákovatěl a tuším ještě o něčem, co bylo asi hlavní myšlenkou, ale na co už si prostě nepamatuju, se nějak záhadně vypařil, ještě než jsem ho stihla vypustit do vod internetu a tudíž o něj budet (k vaší nemalé radosti, zajisté) ochuzeni.
Přišla mi dneska ISIC karta. Paráda, paráda, už jsem měla strach, že to ta malá mrcha nestihne a bude průšvih.
je mi už dva dny jaksi blbě, což mi trochu kazí vyhlídku na můj rychle se blížící výlet do New Yorku (Takhle když to napíšu, zní to ještě mnohem neuvěřitelněji (totiž hlouposti, samozřejmě, že nezní, ale prostě mi to tak nějak víc dochází.)) Ale tak do neděle to snad bude dobrý.
Povedl se mi husarský kousek. Když se na to teď zpětně dívám, nechce se mi ani věřit, že jsem kolem toho nadělala tolik povyku, ale člověk se holt nějak chová a já většinou hysterická nebývám. Jenom jsem si prostě myslela, že tohle statečně zvládnu a že na tom vlastně vůbec nic není, ale to jsem si spíš nalhávala. Nebylo to zrovna tak lehounké a bezvýznamné, jak jsem si namlouvala včera.
A o čemže mluvím? O zasrané "pilulce po." Mám, jestli to někdo znáte, takový ten kroužek, co si zavedete tam dolů  a on vám tam uvolňuje hormony. Je to jako normální antikoncepční tabletky, s tím, že na tohle nemusím myslet. A to je při mé šílené roztržitosti dobře. Vůbec jsem o tom nevěděla, ale mám prima gynekologa, domluvili jsme se a já se teď trochu stydím, že kvůli svojí donebevolající zapomnětlivosti musí mamka platit o dost víc. Ale nestěžovala si, prej mimino je dražší sranda.
Myslela jsem, že když jsem vybrali pro zapomnětlivce tak ideální ochranu, že se nemůže nic stát. Ukázalo se že může. Rozbil se mi mobil, kde jsem měla nastavené upozorňování, jely jsme s mamkou do Prahy a navrch když jsme se vrátily, bylo mi už blbě, takže se to nějak sešlo a já si prostě při konci menstruace zapomněla zavést nový kroužek. Připomněl mi to nějakým nesouvisejícím výrokem až přítul, a to následujícího dne, když jsme po úžasném milování leželi vedle sebe v posteli. No super. Vytáhla jsem ze své schovky příbalový letáček a dočetla jsem se přesně to, co jsem se dočíst nechtěla. A tak jsem dneska upalovala ráno na gyndu, přičemž se mi povedlo zmeškat dvě hodiny, které mi sestřička naštěstí omluvila. Doktor mi trochu vynadal. Jsem za to moc ráda, asi bych si připadala, nevím, prostě jsem ráda, že mi to řekl "Za blbost se platí." To mi řekl. A mluvil mi zduše. Horko mě ovšem polilo, když jsem zjistila kolik to stojí. Ode dneška si budu dávat kurva pozor. Jsem docela na peníze, když už jsem u toho přiznávání, a tak dát skoro pět stovek za potrat v krabičce, to mě fakt nepotěšilo.  Mám dojem, že jestli nakonec nebudu těhotná vděčím za to spíš tomu šoku v lékárně, než podělanému escapellu. Fakt skoro pět set. Já bych se posrala. No nic ,no nic už přestanu prudit. Děsně jsem se bála, že se dostaví jeden z uváděných a jak jsem vyrozumněla celkem běžných vedlejších účinků a to nevolnost a zvracení. Nejenže nevolnost je jedno z mála fyzických utrpení, které dost blbě snáším (fakt bolest hlavy skousnu v pohodě, nastuzení cokoli dalšího jak je libo, injekce mám dokonce ráda, ale jak jde o žaludek, jsem nesvá jak prase), ale navíc by to znamenalo koupi dalšího balení a na to už bych doopravdy neměla. Naštěstí se mi to vyhnulo. Teď mi jen zbývá doufat, že budu patřit mezi těch 85% kterým to zabere. Fakt se ale stydím za to, jak jsem byla protivná, střídavě vzteklá a střídavě ubulená. Chudák přítul, mnohem zodpovědnější než já to snášel skoro celý odpoledne a povedlo se mu ani na chvilku nezlobit. Jak já ho miluju, jenom doufám, že nikdy nepřijde na to, že z nás dvou jsem ta příšera já a ne on, jak mi pořád opakuje a že to nejsem já, kdo by si zasloužil někoho lepšího. Ale chlapi maj dlouhý vedení. Snad.
Jo a abych tenhle dlouhej proslov dokončila do uspokojivý celistvosti, musím vám povědět, že mám poněkud rozporuplné pocity z toho, že jsem se nezmínila mamce. Vůbec nic neví. má starosti v práci a s pěnězi, její přítel je daleko a nechtěla jsem jí prostě přidělávat problémy nehledě na to, že nevím, jestli by mi ty peníze mohla dát a nechci, aby mi dala všecko, co měla na celej tejden na obědy. Dost na tom, že jsem vyloudila tři stovky na nepovinný divadlo. Na druhou stranu si připadám trochu nesvá, jelikož si říkáme všecko a jelikož člověku se přece jen všdycky uleví, když svoje sračky vyleje na hlavu někomu jinýmu. Jenže přesně to si myslím, že bych dělat neměla. Stačí přece, že se strachuje přítul, aby z něj nebyl taťka a ještě k tomu aby se tím zabývala mamka. Nehledě na to, že je mi hloupý se jí vlastně přiznat, jak moc často spolu spíme, vzhledem k tomu, že ona s přítelem nemá tolik příležitostí. Tak a to bude všechno. Demotivovaná těmi žvásty, co otiskli v novinách, jdu psát článek o alkoholu. A dávat pozor, jestli už kope...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama