Mám se bát?

15. listopadu 2010 v 23:04
Bydlím v malém městě v ČR, konkrétně nebudu zmiňovat. Připomíná vám to něco? To je jedno zkrátka to tak je. Možná, že je to město s obyvatelstvem v rozpětí 10 až 20 tisíc kusů, ale stejně je to prdel světa. Poslední dobou (asi tak od půlky října, zkrátka jak se začalo dřív stmívat) to na ulicích po šesté večer vypadá jako při zákazu vycházení. Venku můžete potkat leda pár ožralých individuí, nepřizpůsobivé opálené spoluobčany (poslední dobou nám jich přibylo, jelikož se od někoho ze známých doslechly, že máme moc fajn úřad práce i s automatem na kafe) a pár lidí, kteří své pochůzky nestihli před setměním a teď se strnulým výrazem uhánějí domů nehledíc napravo nalevo.
Moc se jim nedivím, sama už několik dní nevycházím za šera ani za tmy ven bez chladné jistoty (můžete ji znát pod pojmem pepřák). Mamka ho má doma z dob, kdy pracovala v obchodě se zbraněmi a mě se to teď docela hodí.
Původně jsem si jím  vybavila kapsu hlavně kvůli událostem v jejím zaměstnání, kdy musela dát kvůli nevyplácení výplat a neplacení sociálního výpověď a poslala na svého bývalého rusofilního zaměstnavatele vymahačskou firmu.
Teď jsem ale ráda, že tu věcičku u sebe mám. Jenom během posledního víkendu se nám tu udály dvě vraždy.
Jakýsi chlapík byl nedaleko našeho "města" ubodán (některé prameny tvrdí, že umlácen) a další byl zastřelen v bytě nad krámkem kolem kterého téměř denně procházím. Oboje za bílého dne.
Vy byste snad strach neměli? Pravděpodobně se to v ostatních městech děje dnes a denně a mě by to nemělo nijak vzrušovat, jenže přeci jenom. Jezdí nám sem i Němci, trochu si užít a odpočinout si od svých nudných německých paniček, případně roznést filcky mezi místními prostitutkami. Máme tu Vietnamce. Ne ty neškodné s teplákama. Ti naši jsou těší kalibr, tráva, boxery, teleskopy a ohňostroje určené pouze pro pyrotechniky, to je ještě ten lehčí sortiment. Část z nich jsou pořád ti milí malí úslužní lidičkové, kteří mají milé, chytré a přátelské děti, ale těchhle nebezpečných a prý často i vzteklých, podlých a agresivních, těch tu taky nemáme zrovna "pár." Dál Albánci, na ty větší kšefty, co si Vietnamci netroufnou a konečně sem tam nějaký potulný Ukrajinec nebo Slovák, který pro vás za flašku rumu udělá taky ledasco.
Nemyslete se že jsem zaujatá proti těm odjinud. Vietnamce mám obyčejně docela ráda, hlavně v těch větších městech, kde jsou velmi úslužní a příjemní. Jsem poloviční Slovenka a z Ruska a Ukrajiny mám několik málo kamarádek. S romy se klidně budu bavit, když mě osloví, ale bez mučení přiznám, že si začnu lépe hlídat tašku. U nás se těmito "řemesly" ale zabývají bílí tak půl napůl s cizinci, takže to nemusím zase tolik řešit.
Je normální se bát jít v sedm večer po maloměstě, kde většinu lidí aspoň od vidění znáte? Je normální, že vám během měsíce ukradnou hned tři věci? Boty, kolo a nevěřili byste tomu, ale taky vánoční dekoraci z chvojí s jednou mašlí. Co se děje sakra. to už člověk ani cestou ze školy nebo z práce nemůže cítit aspoň trochu bezpečí? Poslední dobou mi dochází, proč se malé holčičky už od první třídy krmí těmi povídačkami o zlých pánech. Protože je to reálný. Puberťačkám se nezdá opravdový nic, co se nestalo žádné z jejich kamarádek,  ale já už z toho za posledních pár dnů vyrostla. Jistě, dřív u mě občas přibrzdilo auto a já zaslechla opilzlé: "Wie viel?" Jenže to člověka tolik nevyděsí. Podotýkám, že jsem byla oblečená úplně normálně a přiměřeně počasí, což obyčejně nebývám, ale tyhle zkušenosti jsem nasbírala zrovna ve chvílích, kdy jsem na sobě měla to nejfádnější a nejméně vyzývavé oblečení, co mám.
když jsem se pak jednou velkým omylem seznámila se dvěma místními prostitutkami (to byl exces, to vám řeknu) trochu jem na to kápla. Obě měly žmolkaté tepláky, větrovvky a dělily se o krabicák. Ptaly se mě pro koho šlapu a vyhodily mě z chodníčku na autobusovém nádraží, kde jsem čekala na kamarádku. Ano v černé hladké zimní bundě ze sekáče upnuté až ke krku a starých tmavých džínách jsem oproti nim vážně jako kurva vypadala. A já si jako menší myslela, že šlapky dělají jenom holky, který jsou hezký, ale neumějí zpívat ani hrát ve filmu a nebydlí v Americe. Ach jo, kde mám všechny svoje iluze, s těmi mi bylo dobře.
Teď už si jako holka sam zkratkou přes park netroufám. Bojím se chodit i mezi rodiné domky (mají doboru izolaci), bojím se mezi paneláky (nevyslyšet volání o pomoc tam musí být tak příjemně anonymní), nerada procházím kolem zavřených úředních budov i kolem těch opuštěných s vymlácenými okny. Úchyl co na mě na rohu ulice udělá ESOPESO asi není to čeho bych se měla bát. Jenže já v létě přistihla v malém okrasném ostrůvku zeleně přímo vedle soudu chlapíka, jak si lidově řešeno "leští klacek, mrská švestku, venčí žalud nebo cokoli chcete." Od léta už kolem města našly dvě mrtvý holky o pár roků starší než já. Má z toho strach. nebojím se tolik samotného aktu znásilnění (asi bych mluvila jinak, zažít to), ale spíš toho, jakým způsobem by si onen pachatel zajišťoval mou mlčenlivost. Jsem poměrně psychicky silná, dostala bych se z toho, ale přijít o život, když jsem ještě nebyla v Austrálii, Polynésii a Hollywoodu, to zkrátka nechci a nechci. Nebojím se smrti, ale chci ji čekat, chci vědět, že přide. A jsou i jiné věci, které se mohou stát a ke terým bych se nechtěla připlést a je to jejich reálná hrozba.
A přitom vím, že to jde. V NY jsem se cítila bezpečně i pozdě večer. I v metru. I v obytných čtvrtích i v centru. Z policistů tam mají lidé respekt a oni jsou všude tam, kde by mohli být potřeba. Neřeší malichernosti jako pokuty za parkování. Ano je to asi smutné, ale já si v tom městě, které má víc obyvatel než celá ČR připadala velmi bezpečně a cítila jsem, že když zavolám o pomoc, tak někdo doopravdy přijde a já se pomoci dovolám. A známý u kterého jsem bydlela mi to potvrdil. Žije tam přes dvacet let a zatím se mu ještě nestalo, že by se někde ve městě doopravdy bál. A to ani v Bronxu, Brooklynu nebo Harlemu. Dřív prý to bezpečné čtvrti nebyly ale za posledních pár let už by se tam nebál ani za mák. Prý leda mezi Portorikánce.
Proč to nejde u nás? Proč nejsou policajti strážci zákona, jak se patří? Jak to, že se jim každý jen vysměje do xichtu? Jak to že se člověk bojí po setmění vystrčit čumák z domu, ačkoli nic špatnýho neudělal? Já beru, že tu ledacos nefunguje, beru, že jsou Čechy s financema na štíru, já dokonce chápu že úroveň našeho školství se za posledních pár let posunula až za Rumunsko(nic proti tobě, Drákulo), ale proč se sakra nemůžu ani v blbym malym městě na hlavní silnici a nijak pozdě cejtit bezpečně, to se mi chápat ani nechce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama