Dárcovství kostní dřeně

21. listopadu 2011 v 21:03
Zase jednou nadešlo období, kdy se potřebuji vypsat a sdělit blogu něco, co není určeno pro cizí oči. Pomalu ale jistě se blíží den, dy konečně půjdu na trnsfúzní stanici a po dvou letech čekání na své osmnáctiny daruji svou vzácnou nulu negativní a pak znovu a znovu, dokud nějakou budu mít.
Mám totiž oproti ostatním lidem velkou výhodu. Já miluju jehly a vpichy mi působí zvlásštní rozkoš. Byl by hřích s takovou dispozicí krev nikomu nedat, když mám tu možnost. N ten okamžik se už dlouho těším. Teď mě ovšem reklama na Nově (na prokleté nově, konečně udělali něco dobrého, že by?) přiměla ještě k jinému rozhodnutí. Já tu krev daruji v Praze právě v den svých osmnáctých narozenin a rovnou se nechám zapsat do registru dárců kostní dřeně. Já vím, že to bolí jako prase a že rekonvalescence až podezřele připomíná chřipku, ale já vím, že teď už prostě musím. Musím protože mám před očima všechny tu smutné obličeje a holé hlavy a všechny ty životy, které skončí, protože se na celém světě nenašel nikdo vhodný, kdo by jim pomohl. Protože nebyl v žádném registru. neměli jak ho najít. těcg pár dnů doma na paralenu a těch pár vpichů do kosti je za záchranu lidského života hrozně nízká cena. Je to jako plivnout do Bajkalu. Proč nemít pár dní nepohodlí, když někomu daruji roky života, v který už ani nedoufal. PLáču. Je to pro mě neskutečné. neumím si ten pocit představit. Mezi dárcem a příjemcem je povolena jedna anonymní zpráva. Neumím si představit ten neuvěřitelný pocit, když by mi po pár týdnech příšlo od pacienta kdoví odkud jediné slovo: Žiju. Pravděpodobně bych se štěstím zhroutila.
Představte si tu šanci. můžete být hloupý člověk, protivný, zlý ošklivý, člověk, který svůj život promrhla, nebo někomu hrozně ublížil, někoho zabil. A pak mu jednoho dne zavolajía řeknou mu: Závisí na vás život roční holčičky dejme tomu z Francie.
Není to nádherná druhá šance? Není to náhodou zázrak? Já bych řekla že ano. I ten nejbezcitnější člověk by musel uvnitř slzet štěstím, kdyby zjistil, že po tom všem zachránil člověka a vlastně to nic nebylo. Doufám, že budu mít to neskutečné štěstí, že moje pitomá kostní dřeň někomu sedne a daruje mu život. Mám plno snů a přání a dneska se mezi ně přidal další. jediný veliký a ušlechtilý z mých snů. Zachránit člověka malým bezvýznamným zákrokem.To je moje přání. A jste li někdo věřící, úomodlete se za mě. Pomodlete se za můj sen. Za úsměv zesláblého ale uzdravujícího se člověka, protože až tenhle pocit zažiju, budu vědět, že můžu klidně i umřít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Accuracy Accuracy | 25. dubna 2012 v 10:55 | Reagovat

Taky jsem chtěla darovat krev, ale kvůli protilátkám obsaženým v krvi nemůžu. Dost blbé, řekla bych. Je pravda, že je spousta zdravých lidí, kteří by krev darovat mohli, ale kvůli pohodlnosti nebo neznalosti nebo já nevím proč nedarují.
To s kostní dření mě už taky napadlo, ale když nemůžu darovat krev, tak nemůžu darovat ani kostní dřeň, ne? Asi si tu teorii budu muset ověřit.

2 Kostřena Kostřena | 28. dubna 2012 v 21:20 | Reagovat

[1]: Tak to netuším, ale myslím, že se porovnává nějakých deset faktorů, tak třeba by to šlo.

Je jasné, že někdo, kdo má hrůzu z jehel nebo špatně snáší odběry, tak darovat nemusí, ale je škoda, že plno lidí prostě nejde ani jednou, ani to zkusit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama