Srpen 2013

New in single's stuff

7. srpna 2013 v 16:32
Od svých patnácti jsem byla tři a půl roku zadaná. Asi ten vztah nikdy přesně nepopíšu, můj bývalý přítel je můj nynější nejlepší kamarád a ano řekla bych, že ho miluju, ale svou mamku taky miluju, je to prostě zase jen jiná láska, ne prtnerská. A tak jsme v devatenácti letech zjistila, že jsem strávila tři a půl roku svého mladého života (a prakticky celá teen léta) tím, že jsem souložila se svým nejlepším přítelem. Nikdy jsem nebyla na rande, nikdy jsem se nesnažila nikoho sbalit, nikdy jsem nečekala jestli napíše... A teď to zažívám poprvé. Mám víc sexuálních zkušeností než zkušeností se seznamování, neznám pravidla. Tedy pokud jako pravidla nepočítám Sex ve městě a Deník bridget Jonesové. Nevím, jestli je hloupé napsat jako první, jestli je špatně se na rovinu zeptat, jestli se tomu druhému líbí, jestli bych neměla mít sex na prvním rande nebo jestli je správné nechat se na něco pozvat. Dělám to po svém a nevím jestli jsem úspěšná. Panebože vždyť já jsem pozvala na rande kluka, ze kterýho jsem úplně hotová. Nemůžu pracovat, číst, přemýšlet, spát, akorát jíst mi zatím problém nedělá, ale možná to přijde. Jediné, co mi teď opravdu jde je myslet na ty pihy na jeho nose a zvláštní způob jakým mluví, na to jak se směje a jak mi ujídá ze snídaně na benzínce, poté co jsme se v šest ráno vypravili na hrad. Na to jak mě jakoby nic vezme na chvíli za ruku a pak ji zase pustí a zkouší jak zareaguju. Kdyby to jenom věděl. Kdyby věděl, že ho považuju za takřka nedosažitelného, myslela, jsem, že se mnou ani nepromluví a on se místo toho jen přitulil. A já jsme skoro umřela. Panebože, nic takového neznám, nevím co mám dělat, jak se chovat. Můžu mu jen tak napsat? Nebude se mu zdát, že ho uháním? Ale když já ho chci uhánět. Vymýšlím všechny možné způsoby jak ho telepaticky přimět, aby napsal, snažím se na obloze vykoukat padající hvězdu, už jsem v kostele zapálila dvě svíčky, pozitivně myslím, zkouším na to vůbec nemyslet a zdá se, že kromě té jediné padající hvězdy nic z toho nezabírá. Zatraceně, ať mi třeba spadne na hlavu celá obloha, jen když se ozve, jen když budu vědět, že je aspoň z polovičky tak nervózní jako já. protože já jsem nervózní, že to víc nejde, mám pocit, že mi všechny vntřní orgány explodují a mozek a ta část mezi srdcem a žaludkem, která tak hřeje budou první. Mluvím s lidmi a myslím na něco jiného, pracuju a myslím na něco jiného, uklízím a duchem jsem jinde. U toho úsměvu, u těch jemných rukou, u jeho spícího obličeje. Jsem zamilovaná a nevím co s tím.